Autor vzdává hold rodnému jihofrancouzskému kraji, přináší poetické příběhy o dobromyslných provensálských venkovanech, o jejich čtyřnohých přátelích i o divukrásné přírodě, v níž žijí; idylicky smířlivé vyznění většiny příběhů navozuje atmosféru pohody, kterou zvýrazňuje ironický nadhled autorův, přecházející do humorných poloh.