V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nudným zákonům fyzikálního času. Jeho novelka je světovým unikátem, snad vůbec jediným humoristickým zpodobením života v koncentráku.