Tři "figurativní" povídky (Brigita, Abdiáš, Hrad bláznů), jejichž námětem je člověk, jeho vnitřní růst ve smyslu mravního zákona, zrání, kterým se dobírá čistého a jasného smyslu života. Autor zde vychází ze stanoviska, že člověk je sice vírou v mravní zákon nadán, ale je třeba mu tento zákon znovu a znovu připomínat.