Dobu pobělohorskou prožil autor ve svém díle zvláště silně - měl zvláště jemný smysl pro smutné příběhy. Vyhledával citově vzrušující, chmurné děje, které stupňoval až do sentimentality. Vyjadřoval je vroucím, přecitlivělým slohem.Povídky:Ze zapomenutých pamětí; Tomáš Dentulín; Dokonáno jest; Levohradecká povídka.